Výpadek katarského LNG uvrhl energetické trhy do chaosu

Útok, který otřásl globální energetikou

V časných ranních hodinách 2. března 2026 zasáhly íránské drony dvě z nejdůležitějších průmyslových lokalit Kataru – průmyslové město Ras Laffan a komplex Mesaieed – a donutily QatarEnergy, největšího světového vývozce zkapalněného zemního plynu, pozastavit veškerou produkci. Důsledky se okamžitě projevily na globálních energetických trzích: evropské velkoobchodní ceny plynu vzrostly téměř o 50 %, zatímco asijské referenční ceny LNG vyskočily během jediného dne téměř o 39 %.

Katar zajišťuje zhruba 20 % světových dodávek LNG a provozuje zkapalňovací kapacity o objemu přibližně 77 milionů tun ročně. Když tento objem zmizí přes noc, neexistuje snadná náhrada.

Vyšší moc se šíří průmyslem

Během několika dní společnost QatarEnergy formálně vyhlásila vyšší moc (force majeure) na všechny smluvní dodávky LNG – právní mechanismus, který uvolňuje stranu od závazků, když zasáhnou mimořádné, nepředvídatelné události. Toto prohlášení nezůstalo dlouho izolované. Společnosti Shell, která z Kataru odebírá přibližně 6,8 milionu tun ročně, a TotalEnergies, která odebírá přibližně 5,2 milionu tun ročně, vydaly podle agentury Reuters vlastní oznámení o vyšší moci svým zákazníkům. Byl to první jasný signál, že zastavení katarského vývozu se šíří celou globální architekturou obchodu s LNG.

Data ze sledování plavidel vyprávěla krutý příběh: pět po sobě jdoucích dnů bez jediné dodávky LNG z Kataru – nejdelší přerušení od roku 2008. Žádný tanker LNG neproplul Hormuzským průlivem od 28. února, protože Írán účinně zablokoval vodní cestu v odvetě za americko-izraelské údery, které zabily nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího. Kolem 150 plavidel zůstává zakotveno před průlivem a provoz klesl o 86 %.

Asie nese hlavní tíhu

Asijské spotové ceny LNG se téměř zdvojnásobily a dosáhly 24–25 USD za MMBtu – úrovně, které nebyly zaznamenány od vrcholu evropské energetické krize v roce 2022. Nejhůře je zasažena Indie, která získává téměř 45 % svého dovozu LNG z Kataru. Protože není v dohledu žádná rychlá náprava, indické úřady nařídily průmyslu snížit spotřebu plynu o 10 až 20 procent. Největšímu tlaku čelí sektor hnojiv, který v roce 2025 spoléhal na LNG v 80 % své poptávky po plynu.

Bangladéš a Pákistán, již tak energeticky zatížené ekonomiky, čelí stejně akutním nedostatkům. Čína je naopak lépe izolována: Austrálie dodává 34 % jejího dovozu zemního plynu, čímž se snižuje její přímá expozice narušení v Perském zálivu.

Evropa: Chráněná, ale ne v bezpečí

Evropa přijímá pouze zlomek katarského LNG přímo – zhruba 18 % prodejů QatarEnergy směřuje na západ. Kontinent však není imunní. Náklady původně určené pro Evropu jsou přesměrovávány na dražší asijské trhy, což snižuje dostupnost pro evropské energetické společnosti právě v době, kdy se zimní čerpání zásobníků blíží svému sezónnímu vrcholu. Analytici poznamenávají, že nejhorší část topné sezóny má Evropa možná za sebou, což omezuje bezprostřední krizi – ale prodloužené odstavení, které by zasahovalo do příští zimy, by vážně otestovalo evropské cíle obnovy zásobníků.

Eskalace 18.–19. března

Situace se prudce zhoršila, když druhý íránský raketový útok 18. března způsobil to, co QatarEnergy popsala jako „rozsáhlé škody“ v Ras Laffanu, což vyvolalo rozsáhlé požáry v několika zařízeních na LNG. Katarský ministr energetiky varoval, že i kdyby konflikt okamžitě ustal, obnovení plné produkce by mohlo trvat týdny až měsíce.

Diplomatické důsledky následovaly rychle. Katar vypověděl íránského vojenského přidělence a bezpečnostního přidělence – čímž fakticky zrušil íránskou vojenskou diplomatickou přítomnost v Dauhá. Saúdská Arábie prohlásila, že si vyhrazuje právo podniknout vojenskou akci proti Íránu. A americký prezident Donald Trump pohrozil, že „masivně vyhodí do povětří“ íránská plynová pole, pokud Írán znovu zaútočí na Katar, čímž vyvolal hrozbu přímé konfrontace supervelmocí kvůli energetické infrastruktuře v Perském zálivu.

Strukturální šok, nikoli výkyv

To, co začalo jako regionální vojenská eskalace, se stalo testem odolnosti globálního trhu s plynem. Dominance Kataru v LNG – budovaná po desetiletí promyšlené strategie – byla dlouho považována za stabilizační sílu. Události z března 2026 odhalují i druhou stranu této koncentrace: když největší světový dodavatel vypadne z provozu, neexistuje jediná náhrada. Otázkou nyní není, zda to bude bolet – už to bolí – ale jak dlouho svět dokáže tuto bolest absorbovat.