Zorevunersen snižuje záchvaty u Dravetova syndromu o 91 %
Experimentální lék zorevunersen snížil u dětí s Dravetovým syndromem počet záchvatů až o 91 %. Výsledky klinické studie publikované v NEJM otevírají cestu k první skutečně modifikující terapii této závažné genetické epilepsie.
Průlom publikovaný v New England Journal of Medicine
Dne 5. března 2026 zveřejnil prestižní vědecký časopis The New England Journal of Medicine výsledky klinické studie fáze 1/2a experimentálního léku zorevunersen. Výsledky jsou mimořádné: u pacientů, kteří dostávali dávku 70 mg, se medián snížení četnosti konvulzivních záchvatů pohyboval mezi 58,8 % a 90,9 % v průběhu prvních 20 měsíců rozšiřovacích studií, přičemž v nejlepším měsíčním intervalu dosáhl pokles hranice 91 %.
Studie zahrnovala 81 dětí ve věku 2 až 18 let s diagnostikovaným Dravetovým syndromem ve Velké Británii a ve Spojených státech — konkrétně v rámci studií MONARCH a ADMIRAL. Před zahájením léčby prodělávali pacienti průměrně 17 záchvatů za měsíc.
Co je Dravetův syndrom a proč je tak těžko léčitelný
Dravetův syndrom patří mezi nejzávažnější formy epilepsie dětského věku. Postihuje přibližně jedno dítě ze 16 000 a je způsoben mutací genu SCN1A, který kóduje sodíkové kanály nezbytné pro správnou nervovou signalizaci. Záchvaty začínají v prvním roce života, jsou obtížně kontrolovatelné a přinášejí závažné kognitivní i vývojové důsledky. Dosavadní antiepileptika — jako například valproát, klobazam nebo fenfluramin — dokážou záchvaty jen částečně potlačit a mnohdy nesou závažné vedlejší účinky.
Jak zorevunersen funguje
Zorevunersen je antisense oligonukleotid — krátký syntetický řetězec nukleových kyselin, který cíleně ovlivňuje genovou expresi. U Dravetova syndromu jedna kopie genu SCN1A nefunguje správně, a mozek proto produkuje nedostatek proteinu NaV1.1, klíčového sodíkového kanálu inhibičních neuronů. Zorevunersen se váže na specifický úsek RNA zdravé kopie genu a stimuluje zvýšenou produkci funkčního proteinu.
Jinými slovy: lék nevyléčí poškozený gen, ale aktivuje ten zdravý, aby kompenzoval jeho výpadek. Tento mechanismus je zásadní — odlišuje zorevunersen od pouhé symptomatické léčby a přináší potenciál skutečné modifikace průběhu nemoci.
Bezpečnost a další přínosy léčby
Většina nežádoucích účinků byla mírná nebo středně závažná. Nejčastějším problémem po aplikaci — lék se podává intratékálně, tedy přímo do mozkomíšního moku — byl postlumbální syndrom u 25 % pacientů ve fázi 1/2a. V rozšiřovacích studiích se u 45 % pacientů objevilo zvýšení hladiny bílkoviny v mozkomíšním moku, které však nevyžadovalo přerušení léčby.
Vedle snížení záchvatů studie zaznamenala zlepšení kognitivních funkcí, chování a celkové kvality života pacientů i jejich rodin — což je u Dravetova syndromu mimořádně cenné, protože nemoc silně zasahuje celý psychomotorický vývoj dítěte.
Co přijde dál: cesta k registraci
Lék společně vyvíjejí firmy Stoke Therapeutics a Biogen. Registrační studie fáze 3 s názvem EMPEROR aktuálně probíhá v USA, Velké Británii a Japonsku a plánuje zařadit přibližně 150 pacientů. Výsledky se očekávají v polovině roku 2027 a měly by sloužit jako podklad pro podání žádosti o registraci u amerického FDA. Souběžné schvalovací řízení v Evropě se předpokládá ve stejném časovém horizontu.
Pro rodiny dětí s Dravetovým syndromem jde o největší terapeutický průlom za poslední roky. Ani nejoptimističtější scénář ovšem neznamená lék dostupný před rokem 2028 — cesta od slibných dat k schválené a hrazené terapii je v neurologii vždy dlouhá a plná překážek.
