Microsoft: data na skle vydrží 10 000 let

Věčné úložiště z kuchyňského skla

Vědecký tým Microsoftu zveřejnil 19. února 2026 v prestižním časopise Nature výsledky dlouhodobého projektu Silica: podařilo se jim uložit přes 2 terabajty dat do tenké destičky z borosilikátového skla — stejného materiálu, z nějž se vyrábí kuchyňské nádobí Pyrex. Trvanlivost tohoto média odhadují na nejméně 10 000 let. Jde o zlomový okamžik v oblasti digitální archivace, která dosud bojuje s omezenou životností pevných disků a magnetických pásek.

Jak zápis do skla funguje?

Klíčem k technologii jsou femtosekundové lasery — přístroje generující extrémně krátké světelné pulzy — jimiž výzkumníci vytvářejí mikroskopické 3D body zvané voxely uvnitř skleněné destičky. Nová generace projektu Silica přináší zásadní inovaci v podobě takzvaných fázových voxelů: místo dvou laserových pulzů stačí k zakódování jednoho bitu jediný výboj, který nepatrně změní fyzikální strukturu skla a tím ovlivní průchod světla materiálem.

Na destičku o rozměrech 120 × 120 mm a tloušťce 2 mm se podařilo vrstvit 258 datových vrstev s celkovou kapacitou 2,02 TB. Rychlost zápisu se pohybuje mezi 18,4 a 65,9 megabity za sekundu, přičemž horní hranice překonává předchozí experimenty s dražším křemenným sklem. Čtení dat zajišťuje strojové učení, které kompenzuje drobné nedokonalosti ve struktuře skla.

Proč zrovna borosilikát?

Předchozí iterace projektu Silica spoléhaly na drahé křemenné sklo dostupné jen od hrstky specializovaných výrobců. Borosilikát je naopak průmyslově masově vyráběný materiál — levný, snadno dostupný a odolný vůči teplotním výkyvům. Přechod na tento materiál dramaticky snižuje náklady a otevírá cestu ke skutečně velkoplošnému komerčnímu nasazení.

Zkoušky akcelerovaného stárnutí prokázaly, že voxely zůstávají stabilní i při teplotách kolem 290 °C. Při normálních podmínkách pokojové teploty by data tedy měla přetrvat více než 10 000 let — v porovnání s magnetickými páskami, jejichž životnost se pohybuje kolem 10 až 30 let, jde o nesrovnatelný rozdíl.

Konec digitálního zapomnění?

Problém dlouhodobé digitální archivace je palčivý nejen pro velké korporace, ale i pro kulturní instituce, vědecké ústavy a zdravotnictví. Archivy, knihovny a muzea po celém světě — včetně těch českých — pravidelně čelí nákladné migraci dat na nová média, protože ta stará zastarají nebo se fyzicky rozpadají. Technologie Project Silica by mohla tento opakující se problém vyřešit jednou provždy.

Potenciální uplatnění zahrnuje archivaci lékařských záznamů, vědeckých měření, tréninkových dat pro umělou inteligenci, filmových archivů nebo finančních záznamů. Skleněné médium navíc nevyžaduje klimatizované prostředí ani neustálé napájení, což výrazně snižuje provozní náklady datových center.

Komerční nasazení: ještě počkáme

Microsoft oznámil, že výzkumná fáze projektu Silica je dokončena. Firma nicméně zůstává opatrná — v tiskové zprávě uvádí, že „zvažuje poznatky z projektu a zkoumá možnosti dlouhodobého uchovávání digitálních informací". Zbývající výzvy zahrnují škálování výroby na průmyslovou úroveň, snížení nákladů na laserové zapisovací systémy a vývoj efektivních mechanismů pro vyhledávání konkrétních dat z obrovských archivů. Do běžných serveroven tak skleněné disky letos pravděpodobně nedorazí — ale základ pro revoluci v archivaci dat je položen.