Pákistán a Afghánistán: otevřená válka a globální riziko

Bomby nad Kábulem: jak k válce došlo

Ve čtvrtek 27. února 2026 provedlo pákistánské letectvo masivní údery na Kábul, Kandahár, Džalálábád i provincii Paktíja. Pákistánský ministr obrany Chvádža Ásif vzápětí prohlásil, že jeho země vstupuje do „otevřené války" s afghánskou tálibánskou vládou — pákistánská trpělivost je vyčerpána. Operace dostala název Ghazab Lil Haq, v překladu Spravedlivý hněv, a bezprostředně navázala na afghánskou přeshraniční ofenzivu, při níž afghánské síly zaútočily na pákistánská pohraniční stanoviště podél sporné linie Duranda a podle vlastního vyjádření zničily 19 pákistánských vojenských pozic.

Protichůdné bilance obětí

Obě strany zveřejnily dramaticky odlišná čísla ztrát. Islámábád tvrdí, že při náletech a pozemních střetech zahynulo 274 afghánských bojovníků a dalších 400 bylo zraněno; vlastní ztráty přiznává ve výši 12 mrtvých a 27 raněných vojáků. Afghánská tálibánská vláda naproti tomu hlásí 55 zabitých pákistánských vojáků a zajetí dalších. Al Jazeera ani ostatní nezávislá média tato čísla nemohla ověřit. Vážné jsou rovněž zprávy o civilních obětech — afghánská strana obviňuje Pákistán z bombardování obytného domu v Džalálábádu i náboženské školy v provincii Paktika.

Historické kořeny: linie Duranda a TTP

Jádro sporu sahá do roku 1893, kdy britská koloniální správa vytyčila linii Duranda jako hranici mezi Britskou Indií a Afghánistánem, čímž rozdělila paštunské kmeny napůl. Afghánistán tuto demarkaci nikdy formálně neuznával. Pákistán dlouhodobě obviňuje Kábul, že jeho území slouží jako zázemí pro Tehrik-e-Taliban Pakistan (TTP) — pákistánskou odnož Talibanu — a pro Islámský stát Chorásán (IS-K), jež pravidelně útočí na pákistánské cíle. TTP složila přísahu věrnosti afghánskému Talibanu, proto Kábul vůči ní jen stěží zakročí, aniž by ohrozil vlastní vnitřní soudržnost, upozorňují analytici střediska CSIS.

Mezinárodní apely na zastavení palby

Generální tajemník OSN António Guterres vyzval obě strany k okamžitému příměří a vyjádřil hluboké znepokojení nad dopadem na civilisty. Írán nabídl zprostředkování dialogu a vyzval vlády k respektování územní celistvosti. Čína, Rusko, Turecko i Saúdská Arábie podnikly vlastní mediační kroky. Britská šéfka diplomacie Yvette Cooperová apelovala na rychlou de-eskalaci a obnovení zprostředkovaných jednání. Evropská unie rovněž varovala před destabilizací celého středoasijského regionu.

Bezpečnostní důsledky: terorismus i jaderné riziko

Analytici CSIS varují, že prodlužující se konflikt pravděpodobně sníží tlak na Islámský stát Chorásán (IS-K), a umožní mu posílit. IS-K — zodpovědný za řadu útoků s celosvětovým dosahem — by mohl zaplnit mocenské vakuum vzniklé destabilizací obou zemí. Česká republika, jež se v minulých dekádách aktivně účastnila afghánských misí NATO, sleduje situaci se znepokojením. Mimořádně vážné globální důsledky přidává i skutečnost, že Pákistán je jaderná mocnost — jakákoli nekontrolovaná eskalace tak nabývá existenciálního rozměru. Konflikt navíc hrozí novými migračními vlnami do Evropy z regionu, který byl v nedávné minulosti zdrojem závažných humanitárních krizí.

Výhled: diplomacie, nebo prohlubující se krize?

V říjnu 2025 zprostředkovaly Katar a Turecko křehké příměří, jež bylo porušeno v únoru 2026. Mezinárodní tlak nyní narůstá, avšak obě strany zatím trvají na svých pozicích. Podle analytiků CSIS je klíčem k de-eskalaci trojice kroků: cílené akce Pákistánu výhradně proti TTP namísto plošné války s Kábulem, mezinárodní tlak na tálibánskou vládu, aby zakročila proti militantním základnám, a zapojení třetí strany do monitorování případných dohod. Bez těchto opatření hrozí, že se pohraniční válka přemění v trvalý zdroj nestability s dalekosáhlými globálními dopady.