Merz žádá plán „co bude potom“ pro Írán

Čtyři cíle pro budoucnost Íránu

Spolkový kancléř Friedrich Merz po koordinovaných americko-izraelských vojenských úderech na Írán a následných tvrdých íránských protiúderech požadoval evropskou agendu pro období po konfliktu. V prohlášení vlády Merz vyzval spojence v USA, Izraeli a Evropě, aby společně vypracovali „plán co bude potom“.

Jmenoval čtyři klíčové cíle: uznání práva Izraele na existenci, úplné vzdání se íránského jaderného a raketového programu, program hospodářské stabilizace pro Írán – ve kterém by Evropa měla hrát ústřední roli – a svobodu íránského lidu k sebeurčení. Írán navzdory zprostředkovatelským snahám Ománu neschválil ani věrohodnou jadernou dohodu, ani nesnížil svůj raketový program.

„Tím byla překročena hranice do nejisté budoucnosti.“ — Spolkový kancléř Friedrich Merz

Žádné poučování, ale varování před eskalací

Ačkoli Merz vyjádřil značné pochybnosti o strategii, vyhnul se přímé kritice Washingtonu a Tel Avivu. „Nyní není čas na poučování,“ řekl. Zároveň varoval před nekontrolovatelnou eskalací íránskými protiúdery na státy Perského zálivu. Německo nebude tolerovat žádné útoky na americká nebo izraelská zařízení na svém území, zdůraznil.

Kancléř poukázal na paralely s dřívějšími vojenskými operacemi: Reálná rizika jsou ve střednědobém horizontu značná – Evropa a Německo budou důsledky také nést. Odkázal na Afghánistán, Irák a Libyi jako na memento neúspěšných externích změn režimu.

Evropská koordinace jako protiváha

Společně s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a britským premiérem Keirem Starmerem Merz odsoudil „nepřiměřené“ íránské raketové útoky na státy Perského zálivu. Tři hlavy států a vlád prohlásily, že podniknou kroky k ochraně svých zájmů a zájmů svých spojenců v regionu. Německo se přitom chápe jako evropská zprostředkovatelská moc – mezi rozhodnou vojenskou strategií Washingtonu a požadavkem na diplomatická řešení.

Ekonomické otřesy v Německu

Krize již zanechává zřetelné stopy v německé ekonomice. Uzavření Hormuzského průlivu Íránem zasahuje přibližně 30 procent globální přepravy ropy. Odborníci očekávají rostoucí ceny benzinu, nafty, topného oleje a zkapalněného zemního plynu. Handelsblatt varoval před „energetickým cenovým šokem“, který by mohl dále zatížit i tak slabý hospodářský růst Německa.

Dodavatelské řetězce mezi Asií a Evropou se opět dostávají pod tlak: Od konce roku 2023 je již přibližně 80 procent kontejnerové dopravy přesměrováno přes mys Dobré naděje – což znatelně prodlužuje dobu přepravy a zvyšuje náklady. Jakákoli další eskalace v Perském zálivu by toto zatížení zhoršila.

Složitá německá snaha o rovnováhu

Íránská krize staví Berlín před strategickou zkoušku. Na jedné straně se spolková vláda drží transatlantického spojenectví a podporuje cíl ukončit íránský jaderný program. Na druhé straně nabádá k opatrnosti vůči nekontrolované změně režimu zvenčí. Merz zdůraznil, že íránský lid by měl mít právo „rozhodovat o svém osudu sám“ – jasné vymezení se vůči Trumpově otevřené agendě změny režimu.

Zda „plán co bude potom“ najde politickou odezvu, zůstává nejisté. Jisté je: Německo a Evropa stojí před úkolem zajistit své bezpečnostní zájmy a hospodářskou stabilitu v regionu, který se opět nachází na pokraji velké eskalace.