Praha vrátila Řecku 39 synagogálních textilií

Textilie ze soluňských synagog putují zpět domů

Letos 17. února přijela do Prahy Zanet Battinouová, ředitelka Židovského muzea Řecka, aby od zástupců Federace židovských obcí v ČR a Židovského muzea v Praze převzala soubor 39 synagogálních textilií. Šlo o závěsy, pláštíky na tóru a přikrývky synagogálních stolů — předměty s nápisy v hebrejštině a ladinštině, jež nacisté za druhé světové války uloupili a transportovali na území dnešní České republiky. Po osmdesáti letech se konečně vrací domů.

Soluň: centrum sefardského judaismu, které zmizelo

Textilie pocházejí zejména ze soluňské sefardské komunity. Soluň (řecky Thessaloníki) byla před válkou domovem přibližně 50 000 Židů a představovala hlavní centrum sefardského judaismu v Evropě. Po německé okupaci v roce 1941 nacisté prostřednictvím takzvané Operace Rosenberg systematicky vylupovali synagogy, knihovny a kulturní instituce. V únoru 1943 zřídili ghetta a od 15. března téhož roku zahájili deportace: celkem 42 830 soluňských Židů bylo odvezeno do Osvětimi-Birkenau, přičemž více než 90 procent z nich bylo zavražděno krátce po příjezdu. Komunita, jejíž kořeny sahaly až k vyhnání Židů ze Španělska roku 1492, de facto přestala existovat.

Čtyři dekády pod šifrou „Balkán"

Jak se přesně textilie dostaly do Čech, není zcela zdokumentováno — s největší pravděpodobností v rámci rozsáhlých nacistických přesunů uloupěného majetku napříč Evropou. Muzeum je v letech 1954–1956 zaevidovalo pod vágní kategorií „Balkán", což jejich původ na dlouhá desetiletí zakrylo. Teprve rozvoj moderního provenančního výzkumu umožnil systematicky rekonstruovat historii konkrétních předmětů.

„Až v posledních letech jsme se mohli vrátit k otázkám, které zůstávaly po desetiletí nezodpovězené," popsala situaci kurátorka muzea Michaela Sidenbergová. Výsledek bádání byl jednoznačný: textilie náleží řecké sefardské komunitě a musí být navráceny.

Morální závazek, nikoli soudní spor

Předání proběhlo v době, kdy po celé Evropě sílí tlak na urychlení navracení kulturního majetku oloupeného za nacistické okupace. Loni v dubnu se v Haagu setkali zástupci dvanácti zemí, aby koordinovali postupy při vracení uloupených artefaktů. Německo od 1. prosince 2025 zavedlo závazné arbitrážní řízení pro majetkové restituce a v USA míří do Kongresu návrh na trvalé prodloužení zákona HEAR Act, jenž chrání nároky přeživších holocaustu a jejich potomků.

Pražský krok v tomto kontextu vyniká svou dobrovolností. Nešlo o výsledek soudního nátlaku, ale o proaktivní uznání morálního závazku. „Jde o splnění morální povinnosti navrátit rozptýlené dědictví," zdůraznili zástupci Federace židovských obcí v ČR. Předměty nyní přejdou do péče Židovského muzea Řecka v Aténách.

Výjimečný krok v historii muzea

Židovské muzeum v Praze patří k největším institucím svého druhu na světě a uchovává desetitisíce exponátů dokládajících bohatství středoevropské židovské kultury. Předání 39 řeckých textilií představuje jeden z nejrozsáhlejších restitučních aktů v celé jeho historii. Zároveň vysílá jasný signál ostatním evropským muzeím: provenační výzkum a ochota jednat mohou napravit alespoň část křivd, které přinesla druhá světová válka — a to bez čekání na soudní příkaz.